První fáze systému Accord bude spuštěna v roce 2007 a druhá fáze bude realizována v roce 2008.

Systém Accord reguluje výši kapitálu, kterou banky budou muset uložit stranou na své půjčky. Mimoto stanovuje, že tento kapitál musí lépe odrážet skutečná úvěrová rizika, zosobněná společnostmi, jimž banky prostředky půjčují.  Banky mají možnost výběru ze tří metod stanovení rizik a souvisejících požadavků na kapitál,  banky s nejsofistikovanějším systémem řízení rizik pak budou odměněny nižším požadovaným kapitálem v poměru k jejich stávajícím kapitálovým bázím. Je to jeden z důvodů, proč nemusí nutně dojít ke zdražování úvěrů.  Rovněž není pochyb o tom, že by měl nastat tzv. „credit crunch“ (tj. pokles nabídky úvěrů vzhledem k náhlému poklesu ochoty bank úvěry poskytovat); úvěrová portfolia bank ve skutečnosti v poměru k jejich celkovému majetku vzrostla.

Od 1. ledna 2007 budou banky povinny uchovávat historii úvěrových informací o svých úvěrových klientech, tyto informace jsou totiž potřebné k posouzení úvěrové bonity jejich klientů. Podle současných údajů tři čtvrtiny společností mají nedostatečné informace o nových kritériích bank pro úvěrová rizika.

Zvýšení transparentnosti firemního účetnictví i informací vyměňovaných s bankami by pak mělo přinést větší objektivitu ve vztahu k poskytování nových kreditních linek. Čím příznivější je rizikový profil společnosti, tím lepší je její rating úvěrového rizika a tím příznivější budou i podmínky banky.

Úvěrová bonita a priority managementu

Hodnocení úvěrových rizik bank se bude během doby financování opakovat, zdá se, že je tím připravována cesta pro významnější úlohu firemních účetních. Systematická analýza úvěrové bonity společnosti je užitečnou součástí střednědobého plánování.

Úvěrová bonita společnosti musí být prioritou managementu. Efektivní správa dlužníků, dobrá platební historie a aktuální finanční reporting pomohou výrazně posílit úvěrový rating.

Pro hodnocení úvěrového rizika využívají banky kvantitativní i kvalitativní kritéria. Kvantitativní faktory zahrnují poměr půjček k vlastnímu kapitálu, likviditu, ziskovost, schopnost splácet dluhy a záruky. Kvalitativní faktory zahrnují kvalitu a odborné znalosti managementu, tržní prostředí a právní formu podniku. Využívají řadu různých zdrojů, od rozvahy a výkazu zisků a ztrát, přes obchodní plán a daňové přiznání, až po jednání s vedením.

Společnost, která nedosáhne dostatečného počtu bodů v hodnocení úvěrového rizika banky,  může v budoucnu čelit obtížím. Podle systému Basel II by banka pak byla nucena své půjčky zdražit, aby zamezila nesplaceným úvěrovým linkám, nebo aby odmítla poskytnutí dalších půjček.

Aby společnosti zlepšily své hodnocení úvěrového rizika nebo svůj rating, mají možnost více využívat podrozvahové financování, jako např.leasing nebo factoring. Další možností je zvýšení vlastního kapitálu.

Nedostatek kapitálu je zátěží do budoucna

V systému Basel II základními kritérii pro poskytování půjček zcela jistě zůstanou způsobilost managementu, schopnost společnosti půjčku splácet a odpovídající vlastní kapitál.

Společnosti dokládají svou schopnost splácet dluhy důvěryhodnými obchodními plány a historií peněžních toků.  V systému Basel II vzroste význam peněžních toků, které budou společnosti schopné doložit.

Společnosti musejí rovněž prokázat vlastní ziskovost a manažeři řady malých a středních podniků a středně velkých společnosti budou nuceni se touto otázkou zabývat. Naturální požitky i oddělení firemního a osobního majetku musí být řádně uspořádáno. Tímto způsobem může podnik organizovat své aktivity na úrovni manažerské společnosti, čímž zvýši transparentnost provozní společnosti.

Basel II bude rovněž značný dopad na vlastní kapitál, neboť se zvýší postihy za nedostatek kapitálu. Nedostatek kapitálu je obecně podmíněn daněmi a v podmínkách historicky vysoké daňové zátěže v řadě zemí se přebytek kapitálu stal synonymem drahé cenovky. Příliš mnoho společností má nadmíru vysoký poměr půjček k vlastnímu kapitálu.  Ku příkladu v Evropě představují bankovní půjčky 22 % z objemu financování v porovnání s 12 % ve Velké Británii a 4 % v USA.

Nedostatek kapitálu je zátěží do budoucna a tato situace se musí změnit. V posledních letech se fiskálně atraktivnějšími stávají zadržování zisků a kapitálové injekce a osobní jmění je třeba více využívat k financování podnikání.

Nový úvěrový vztah: šest doporučení

Jaká opatření může společnost učinit, aby se vyvarovala špatného hodnocení úvěrového rizika? Evropská komise předložila šest doporučení představující základní pravidla, jimž jsou úvěrové vztahy v novém prostředí systému Basel II podřízeny.

Shromažďování informací i systém uvěrových ratingů jsou v každé bance odlišné. Jedním z doporučení je, aby společnosti již v samém počátku získaly informace o typu dokumentů, které banka vydává o svém přístupu k hodnocení úvěrů, o jí požadovaných informacích a o tom, zda výsledky svého úvěrového hodnocení zveřejní.

Společnost si musí zavést postup, aby bance předložila úplné, jednoznačné informace ve sjednané lhůtě.

Každá banka má odlišné úvěrové podmínky. Faktory, jež tyto podmínky ovlivňují, jsou seřazeny podle důležitosti v sestupném pořadí: hodnocení úvěrového rizika, záruka (v podobě hotovosti, cenných papírů, pohledávek, akcií atd.), doba trvání půjčky, zvláštní ujednání (maximální poměr půjček k vlastnímu kapitálu, minimální likvidita, poměr dluhů k vlastnímu kapitálu atd.), vztah se zákazníkem, počet půjček (vypůjčovatel si obvykle může zajistit lepší podmínky čerpáním několika půjček od jedné banky).

Aktivní systém úvěrového ratingu požaduje od managementu společností bdělost, musí sledovat kvantitativní i kvalitativní faktory, jež mění rizikový profil jejich společností.

Postavení společnosti bude bankou po celou dobu trvání úvěru z povzdálí sledováno. Znepokojivá čísla, uplynutí dodavatelského úvěru, negativní cashflow, nebo proměnlivé účetní ukazatele mohou mít za následek porušení podmínek smlouvy o půjčce a všechny společně pak představují výstražné signály. Společnosti by zejména měly své banky seznámit se skutečnou finanční situací v daném tržním prostředí.

Na konec společnost může rovněž využít jiné druhý financování, včetně inovačních produktů.

Opatření na zmírnění požadavků u půjček

Stručně řečeno, systém Basel II zpřísňuje požadavky u půjček na straně poptávky a stojí za to pečlivě zvážit opatření na omezení požadavků u půjček i alternativních úvěrových produktů, které mohou mít znatelný dopad na rozvahu společnosti.

Společnosti mohou zmírnit požadavky, které jsou na ně kladeny v rámci půjček, využitím leasingu, factoringu a/nebo zvýšením výkonnosti. Všechny tři se v rozvaze odrážejí na straně aktiv. Leasing ovlivňuje použitý kapitál, factoring ovlivňuje dlužníky a zvýšení výkonnosti ovlivňuje aktiva, jež mohou být během jednoho roku převedena na hotovost. Zvýšení výkonnosti především vychází z nižších zásob a/nebo reálného nárůstu produktivity.

Využití alternativních forem financování stále roste. Tyto zahrnují vlastní kapitál (private equity), mezaninové struktury a dokonce i finanční pobídky, jako např. vládní dotace. V rozvaze jsou uváděny jako závazky. Vlastní kapitál ovlivňuje kapitálovou bázi společnosti, mezaninové financování ovlivňuje půjčky a kapitálovou bázi a dotace ovlivňují půjčky.

Mezaninové financování představuje financování za použití hybridního dluhu a vlastního kapitálu a předpokládá se jeho široké použití. Do roku 2007 bude tento druh financování nabízet všechny evropské banky.

Závěr

Výsledkem systému Basel II Capital Accord bude, že všechny banky zaujmou sofistikovanější přístup k hodnocení úvěrového rizika. Společnosti proto budou muset dát své finanční hospodaření do pořádku a jejich vedení bude muset optimalizovat vlastní profil úvěrového rizika. Společnosti, které pravidelně předkládají jasné a řádně podložené výkazy a údaje svým věřitelům, budou mít dobrou vyjednávací pozici.

Segment středně velkých firem nebude novým systémem Accord znevýhodněn a zůstane nadále pro banky velmi důležitý. Společně s tradičními formami zadlužení mohou středně velké a velké firmy využít celou řadu nových úvěrových produktů pro specifické účely, jako např. leasing, factoring a vlastní kapitál, které nemají nepříznivý dopad na jejich úvěrový profil.